logo
BLESKOVKY: Mafia: Definitive Edition vychází 25.9. 2020!  » Home «  » MAFIA II «  » Fórum «  » Odkazy «  » Guestbook «  » Kontakt «
menu
zprávy
 » Novinky
 » Archiv
 » Články
galerie
 » Screenshoty
 » Wallpapery
 » Z vývoje hry
 » Mafia komix
tipy a triky
 » O hře
 » Postavy
 » Cheaty
 » Tipy & Triky
 » Návody
 » Mapa města
downloads
 » Auta
 » Modifikace
 » Mise
 » Skiny
 » Programy
 » Trainery
 » Mixy hlášek
 » Screensavery
 » Ostatní
MAFIA II
 » Základní info
 » Artworky
 » Wallpapery
 » Screenshoty
 » Trailery
 » Z vývoje hry
 » Postavy
ostatní
 » Guestbook
 » Fórum
 » Mafia music
 » Výsledky anket
 » O webu
 » Old designs
 » Redakce
 » Výměna odkazů
 » Odkazy
kontakt
JohnZ JohnZ
Poslat e-mail administrátorovi
partneři
jahho
Toplist: Mafia Forever - Mafia & Mafia 2

Nastavit jako domovskou stránku   Přidat k oblíbeným stránkám

Mafia: Definitive Edition - recenze

(autor: JohnZ, přidáno: 16.10. 2020)

Remake legendární Mafie je něco, s čím asi málokdo počítal, že by se mohlo někdy stát skutečností. Ať už jste definitivní edici Mafie vyhlíželi s nadšením či s obavami, měli jste nakonec pravdu. Tvůrci stáli před obtížným úkolem, na druhou stranu to ale měli usnadněné v tom, že na daném známém a prověřeném příběhu není co zkazit a šlo tak pouze o to, prezentovat cestu Tommyho Angela ve zmodernizovaném hávu původním i novým hráčům. Bohužel jak už je u série Mafia zvykem, i tentokrát je výsledný produkt v přímém rozporu s některými původními sliby vývojářů a ani remaku se nevyhnuly nepopulární ořezy, i když ve srovnání s extrémně prostříhanou Mafií II je na tom předělávka jedničky ještě dobře.

SLIBY VS REALITA

Mafia: Definitive Edition byla už od samého oznámení prezentováná slovy jako:
Hra opětovně vytvořena prakticky od nuly, věrně oživená klasika, s rozšířeným příběhem, hratelností a původním soundtrackem doplněným o zcela nové skladby. Avizovány byly také zcela nové mise, nové hratelné sekvence nebo větší město Lost Heaven a další. Pojďme tedy před samotnou recenzí jednotlivé sliby konfrontovat s výsledným produktem:

1.) Původní soundtrack - z toho dobového zbyla jen jediná skladba The Mooche od Dukea Ellingotona a i ta je v odlišné verzi než ta původní. Z původního instrumentálního soundtracku Vladimíra Šimůnka byla využita pouze nově nahraná legendární Main Theme, kterou uslyšíte akorát v intru a pak různé krátké symbolické odvozeniny od základního motivu v rámci dalších skladeb. Na další legendární skladby z původní hry se navzdory slibům nedostalo a je to obrovská škoda. Podrobněji se k soundtracku ještě dostanu.

2.) 3x delší instrumentální soundtrack (3x40 = 120 minut) – původní Šimůnkův soundtrack měl nějakých 40 minut, ten v remaku je zhruba 2x delší (cca 80 minut). A tady se nabízí hypotetické vysvětlení – byl slíben původní soundtrack (40 minut), který měl být rozšířený o nové skladby a díky tomu celkem 3x delší (40+80 = 120 minut). Nakonec to vypadá, že ve hře zůstal pouze nově nahraný soundtrack od amerického skladatele Jesseho Harlina, ale ten původní od Vladimíra Šimůnka byl vyjma jedné skladby z neznámého důvodu celý vyškrtnut.

3.) Nové mise - ty zkrátka v remaku nehledejte. Explicitně byla zmíněna třeba ta točící se kolem basebalového zápasu. Kde asi udělali vývojáři chybu? Možná v komunikaci?

4.) Rozšířený příběh – ten je ve skutečnosti spíše jen pozměněný a místy i naopak dokonce zkrácený. Někdy jsou tyto změny osvěžující a ku prospěchu věci, jindy je tomu naopak. Podrobněji později.

5.) Nově přidané hratelné sekvence - spíše došlo k náhradě původních za jiné. Některé byly naopak zcela vypuštěny (např. prohlídka banky).

6.) Větší město Lost Heaven – tohle je hodně diskutabilní. Město je pozměněné, v základních rysech ale zůstalo stejné. Ulice jsou širší, přibily nějaké nové uličky, které nahradily původní domy, ale to je asi tak všechno.

Ani v jednom případě se tvůrci k nesplněným slibům neobtěžovali jakkoli vyjádřit. Paradoxně ještě v den vydání hry vyšla na oficiálním webu zpráva, která mimo jiné tvrdí, že remake nabízí „původní orchestrální hudbu“! Nebojím se říci, že v určitém ohledu lze tvrzení tvůrců považovat za klamavou reklamu. Ale tohle byla jen nutná omáčka na úvod, abychom si recenzovaný produkt trochu více přiblížili a uvedli některá „fakta“ na pravou míru a teď už hurá na recenzi samotnou. Upozorňuji, že v recenzi se objevují spoilery!

GRAFIKA

Vylepšené grafické zpracování je asi jedním z hlavních znaků a i důvodem tvorby většiny remaků, remasterů a definitivních edic (Mafia 3 budiž čestnou výjimkou) a tady remake Mafie nezklamal. Ano, hra je v jádru postavena na více než 10 let starém Illusion Enginu Mafie II, který ve své vylepšené verzi pohání i 4 roky starou Mafii III. Pro účely remaku však došlo ještě k dalším dílčím vylepšením. Graficky se nejedná o dnešní absolutní špičku, ale faktem je, že hra a zejména město Lost Heaven vypadá prostě naprosto famózně a je opravdu radost, se jen tak kochat jeho krásami. Díky stejnému jádru enginu je i hratelnost celé Mafia Trilogy podobná, tudíž pokud vám hratelnostně nesedly obě pokračování Mafie, nebudete spokojeni ani zde. Modely automobilů vypadají působivě, stejně tak modely postav – alespoň těch hlavních. Druhořadé modely dalších obyvatel Lost Heaven už ani zdaleka tak detailní nejsou, ale to se dá odpustit. Díky kompletnímu mocapu včetně mimiky tváří vypadají postavy podobně jako jejich herečtí představitelé a ve většině případů jsou na míle vzdáleny postavám z původní Mafie. Asi nejmarkantnější je ten rozdíl u Paulieho a Sama, kde prostě nebyla ani elementární snaha najít typově podobné herce. Naopak celkem šťastnou ruku měli tvůrci u výběru představitele Salieriho, kde je podoba s originálem asi největší. Tommy vypadá také dost jinak. Zajímavé také je, že tváře občas vypadají mírně odlišně i v rámci různých cutscén. Frank má více vlasů než v originále a na některých záběrech mi trochu připomínal emzáka z Hvězdných válek. Co ale tvůrci přidali na vlasech Frankovi, to ubrali Pepému, který má teď solidní pleš. Celkově se dá ale na nový vzhled postav i díky v mnoha případech zachovanému dabingovému obsazení relativně snadno zvyknout.

MĚSTO

Město Lost Heaven prošlo řadou úprav – je obecně bohatší na detaily, ulice jsou zaplněnější nejrůznějšími předměty a objekty (stánky, vozíky, přístřešky). Obecně je i terén více členitý a pestřejší. V ulicích města můžete potkat prodavače novin, zmrzlináře či skupinky lidí vedoucí různé leckdy zajímavé rozhovory. Bohužel město přes svou vizuální poutavost slouží primárně jako kulisa pro příběh a nenabízí mnoho možností k vyžití. Drtivá většina interiérů z kampaně je v režimu volné jízdy nepřístupná a přes ujištění vývojářů, že ve městě nebudou žádné neviditelné zdi, je jimi město doslova protkané. Situace je dokonce natolik absurdní, že Tommy nedokáže ve většině případů přelézt ani plot do zahrady (což bylo možné i v Mafii II). Dalším překvapením je, že ve městě se nenachází vůbec žádné obchody či autoservisy. Pokud se volné jízdě dostatečně přiblížíte, objeví se řadě míst ve městě na mapě ikonka garáže, která plní identickou funkci jako ta v Ralphova v Salieriho baru. Překvapením také je, že se s Tommym nedostanete ani do svého vlastního domu, kde bydlíte se Sárou. Pokud jste byli z Mafie II zvyklí na tři byty resp. domy po městě, které sloužily jako zázemí, tak v remaku na to klidně zapomeňte. Kromě Salieriho baru jako by jiné interiéry ani neexistovaly. Věrnost originálu je sice fajn, ale takhle si úplně aktualizovanou hratelnost pro rok 2020 nepředstavuji. Dvě čtvrti byly z neznámých důvodů přejmenovány. Jedná se o Oak Hill -> Beech Hill, Hoboken -> Holbrook a New Ark -> North Park - zde byl navíc paradoxně pro čtvrť charakteristický PARK (po přejmenování i podle názvu) pod nemocnicí překvapivě i s ostrůvkem přesunut na západní břeh k Chinatownu. Přibyly nějaké ty ulice navíc, hýbalo se s mosty i s celým centrálním ostrovem, ale tady to bylo ku prospěchu věci a West Harbor Bridge a Marshal Harbor Bridge teď na sebe teď daleko lépe navazují. Venkov prošel radikální proměnou a společné body s originálem byste hledali jen stěží. Prakticky nic nezůstalo na svém místě, ale to není nutně špatně. V noci město rozzáří neonové reklamy a je to hned zcela odlišná a podmanivá atmosféra.

PŘÍBĚH A DABING

Příběh se v zásadě drží rámcově předlohy, avšak drtivá většina dialogů byla jakoby z principu přepsána. Pokud už náhodou zazní nějaká replika z originálu v nezměněné nebo jen velmi mírně upravené podobě, je to to velká vzácnost a pokud řeknu, že těch replik je možná tak maximálně pět za hru, jsem ještě velký optimista (reálně říkám spíš tři). Navíc i známé hlášky jsou proneseny často naprosto odlišným tónem i s jinými emocemi (pokud tam tedy vůbec nějaké jsou). Například Paulieho legendární zábavná hláška ve Výletu do přírody o Sářině panenství je v remaku suchá jako holubi z nosu. Ano, řada dialogů je zcela nových a příběh obohacujících a rozšiřujících, ale ne vždy jsou změny pro dobro věci.

Český dabing samotný je celkem povedený, ale nevyhnul se několika problémům ať už technického rázu (kvalita, hlasitost), tak i z hlediska samotného provedení. Zejména Marek Vašut zvláštně v prvních misích dabuje Tommyho coby vyplašeného taxikáře zbytečně hrubým a zádumčivým hlasem, snažíc se mu zřejmě vtisknout image svého plešatého mafiána Vašuta. Od zhruba čtvrtiny hry se ale jeho výkon rapidně zlepší a je to znovu ten starý dobrý Tommy, tak jak ho známe z originálu z roku 2002. Ostatní dabéři odvedli svůj standard, zejména bych vyzdvihl výkon Petra Rychlého (Paulie), Luďka Čtvrtlíka (Sam), Marcela Vašinku (Salieri), Dalimila Klapku(Frank) a Alexeje Pyška (Norman). Originál ale z mého pohledu zůstal nepřekonán i díky naprosto nesmrtelným hláškám, kterých je tu povážlivě méně.

Struktura jednotlivých misí zůstala v hrubých rysech zachována, avšak tvůrci se zřejmě podle hesla „definitivní edice – ta nejlepší možná a opravená edice“ rozhodli napravovat a více rozvíjet to, v čem byl originál podle nich nedostatečný. Některé příběhové změny jsou skutečně ku prospěchu věci a leckdy jsou známé scény skutečně emotivnější, působivější, dávají větší smysl a lépe osvětlují pozdější motivaci postav. Naopak některé v lepším případě jen postrádají smysl a nic pozitivního hře nepřinášejí, v tom horším hře vyloženě škodí a v tom vůbec nejhorším případě daná pasáž ve hře úplně chybí, případně je nahrazena zcela jinou. Remake tak v mnoha ohledech přímo popírá kánonické události definované původní Mafií a občas se ani neštítí měnit osudy postav a v extrémním případě dokonce není problém postavy úplně vyškrtnout. Už krátce po samotném ohlášení hry jsem vyjádřil názor, že rozšířený příběh bude fajn, pokud se ovšem bude vyloženě jen přidávat a nebudou se měnit už jednou dané události. Bohužel, jak už bylo nastíněno výše v nesplněných slibech, žádné slibované rozšíření příběhu se nekoná – nové mise vůbec nejsou a ty stávající nebyly rozšířeny, ale naopak leckde ještě zkráceny a v tom lepším případě jen pozměněny. V řadě misí vám taky asistuje další parťák, který tam v originále nebyl. Něco se odehraje na jiném místě, jinak nebo s někým jiným anebo se to jednoduše neodehraje vůbec. Změněná linka s Dinem a Louem může mylně evokovat nějaký potenciál do budoucna, bohužel ale celá vyzní do ztracena. Jak již bylo zmíněno, tak ve hře chybí některé klíčové postavy z originálu (SPOILER: ve hře vůbec není Žlutý Pete, Idiot Joe a také řada postav z původních questů pro Lucase jako Big Dick atd.). Teď je namístě se ptát, na důvod této těžko pochopitelné změny… Vylepšila absence oblíbených postav nějakým zásadním způsobem hru? Asi těžko…

Více prostoru skutečně dostala Sára, ovšem i tak má ve hře spíše čestný prostor navíc v rámci pár cutscén. Nějaké hluboké budování rodinného života s Tommym se ani tentokrát nekoná. Interakce s Ralphem a Vincenzem jsou omezeny na minimum a oproti originálu budete mít daleko méně příležitostí si s nimi popovídat. Navíc zbraně od Vincenza si později ve hře už budete chodit brát sami bez rozhovoru s Vincem (prostě si je jen vyberete z pultíku). Hra vás na to, že se máte stavit k Vincenzovi občas nikterak neupozorní, takže pokud zapomenete, máte smůlu. Ještě méně prostoru dostal ve hře Lucas Bertone, pro něhož jste v originále plnili pestrou škálu vedlejších úkolů. Lucas dostane prostor pouze v rámci mise Fair Play, po závodě vám řekne, že se k němu máte někdy stavit, ale hra už tuto možnost dále nijak neakcentuje. Vedlejší mise pro Lucase, za jejichž splnění jste získávali původně luxusní vozy, zde byly zredukovány na hledání lokalit se skrytými auty podle pěti pohlednic. Auta jsou v lokalitách více či méně důmyslně skryta a jejich získání je někdy podmíněno splněním jakéhosi mikro-questu (nebo chcete-li rébusu) typu bludiště, zatáhni za správnou páku atd. Vzhledem k tomu, že hra vás táhne od jedné mise k druhé (leckdy následuje střih po splnění mise a hra vás ani nenechá vrátit se zpátky do Salieriho baru), tak nemáte mnoho příležitostí se k Lucasovi stavit během příběhu. Zkusil jsem to po návratu s farmy a u Lucase bylo možné sebrat jen dvě pohlednice z pěti. Auta jsem si ale šel hledat až ve volné jízdě, protože ve vleku příběhu na to prakticky jednoduše není prostor a ani pomyšlení.

DALŠÍ ZMĚNY OPROTI ORIGINÁLU

Samozřejmě řadou změn prošel i samotný level design misí. To, že vás ve jménu akčnosti a velkoleposti nepronásleduje jen jedno auto, ale hned početná flotila, to by se asi dalo přejít. Že je ale celý level design postavený primárně na sekvenci předscriptovaných událostí, to už zcela v pořádku není a občas budete mít trochu pocit, že hrajete spíše interaktivní film.

Na nový vzhled postav se dá zvyknout, horší je to ovšem se změnami charakterových vlastností postav, kterých jsem se obával. Tom od začátku prahne po pomstě a násilí a hned se chce zprasit den těm, kdo mu zprasili taxíka (zprasit - tohle slovo je v české verzi až nezdravě nadužívané). Paulie působí jako násilnický nevyrovnaný psychopat, Sam zase jako bezpáteřní neempatický prospěchářský pokrytec a psychopat, Vincenzo nepůsobí ani zdaleka tak usedle a Salieri nectí ani vlastní zásady… Je obtížné si tak nové verze postav někdy ztotožnit s jejich předlohami v originálu. Na druhou stranu jdou autoři u jednotlivých charakterů více do hloubky, ovšem za cenu toho, že zkrátka postavám občas přidávají něco, co v originálu nebylo ani letmo naznačeno, což může být trochu dvousečné.

Některé další změny působí vyloženě zbytečně a nepřináší do hry žádnou přidanou hodnotu. Tak například Tommyho legendární taxík Falconer Yellowcar ve hře vůbec nenajdete, místo toho Tommy vyfasoval Shubert TAXI (ano čtete správně, už nikoli Schubert). Opět se ptám, čím tato zcela nepotřebná změna hře pomohla? Byla naprosto zbytečná a budí jen stejně zbytečné rýpavé otázky…

Ve hře zároveň chybí i některá další ikonická auta z původní hry – např. Bruno Speedster 851 nebo Lassiter V16 Phaeton. Některé vozy byly jen přejmenovány, jiné naopak přibyly.

Překvapuje vás nefunkční MHD? Vstupy na nadzemku jsou zavřené brankami, přesto ale nadzemku občané LH využívají… Kudy se asi dostanou na/z nástupiště? Opět zde logiku nehledejte. Podobná situace panuje u tramvají, kam může každý občan LH svobodně nastoupit, jen vám je tam vstup z nějakého zvláštního důvodu zapovězen. :-/

Změna lokace nejdůležitější budovy ve městě – Salieriho baru budí také zbytečné otázky. Ale řada lokací doznala změn i v rámci misí a rovněž bez nějakých objektivně zřejmých důvodů.

Na několika místech ve hře lze slyšet psí štěkot, ale psi se ve hře nevykytují (pokud nepočítám zdechlinu ve Výletu do přírody).

Ve hře úplně chybí legendární tutoriál.

Použití mapy původního Lost Heaven přímo v příběhové kampani (dokonce v několika vyhotoveních) je hezký easter egg na originální Mafii z roku 2002, nicméně to celé působí ve výsledku spíš trochu rozpačitě až nepatřičně, s ohledem na to, že původní mapa je v mnoha ohledech ve značném rozporu s přebudovaným Lost Heaven v Definitivní edici a ani zdaleka nepopisuje originál, a to ani při přimhouření obou očí, takže tohle je za mě spíše úlet. Použití mapy v hlavním menu by bylo podle mě dostatečné pomrknutí.

HRATELNOST

Hratelnost je asi nejslabší stránkou nové Mafie. Hráčská svoboda je omezena na absolutní minimum a na nějaký vlastní kreativní způsob k vyřešení misí zapomeňte. Jedná se prostě o působivou filmovou prezentaci příběhu a všechno je striktně dané. Pokud jsem bral Mafii II jako silnou úlitbu ve prospěch konzolové hratelnosti, tak v remaku M1 je to ještě o poznání patrnější. Vzhledem k tomu, co dnes chtějí masy, to asi není špatně, ale veteráni původní hry zapláčou. Hratelnostně je hra bohužel přehlídkou předscriptovaných událostí a překvapivě také striktně koridorovou hrou. I tak otevřená lokace, jakou byl v originále např. přístav, je v remaku silně lineární misí s jedinou možnou cestou vpřed. Pro nějaké očůrávání level designu také není moc prostor, hra vám dané akce povolí jen tehdy, když se to očekává. Jestli mě něco irituje už od dob Mafie 2, tak je to nucené zpomalení chůze v interiérech či předem definovaných lokacích… Kdyby to alespoň bylo konzistentní, ale hra se v těch samých lokacích v různých misích chová různě… někde vám jen zakáže sprint, ale ponechá možnost svižnější chůze, jinde vám vyloženě vnutí pomalou chůzi… Zbraně v Salieriho baru vám hra pro jistotu vůbec vytáhnout nepovolí. Dále jste neustále ve vleku probíhajícího úkolu, nějaké se odchýlení od předem dané striktně lineární cesty hra trestá výzvou k návratu do oblasti úkolu doplněnou výhružným desetivteřinovým odpočtem do konce hry.

U jízdního modelu jde vidět, že tam byla určitá snaha přiblížit se simulaci z originálu. Ve výsledku jízdní model evokuje originál, ale spíše tím, že se mu snaží alespoň na efekt přiblížit, ale pocit z jízdy autem je i přesto takový polovičatý a ten pocit „fyzičnosti“ a plechovosti aut, je tady takový o dost povrchnější, ale jízda je pořád zábavná a triky naučené z originálu užijete i v remaku. Novinkou jsou pak motocykly, jejichž jízdní model je poněkud zvláštní, ale v rámci možností ucházející. Bohužel motorky jsou zejména v malých rychlostech velmi obtížně ovladatelné a mají opravdu hodně velký rádius zatáčení.

Podobný pocit nedotaženosti mám i ze zbraní, chcete-li z gunplaye. Zbraně nemají zdaleka takový zpětný ráz jako v původní hře, na těžší obtížnost se ze soupeřů stávají houby na náboje a jedinou jistotou tak zůstává přesný headshot. Na vyšší obtížnosti tak budete muset opravdu často výrazně šetřit s náboji, což je trochu v rozporu s Lincolnovským akčním pojetím střelby, kdy Tommy dokáže vystřílet zásobník z pistole ve zběsilém akčním tempu během jediné vteřiny. Pokud zahynete, po opětovném loadingu jsou v lokaci všechny mrtvoly i se zbraněmi pryč, takže náboje si doplníte maximálně v dřevěných bednách, kterých ale také není zrovna mnoho. Což se ovšem nedá říct o Molotovech, které na vás budou soupeři vrhat častěji, než by vám bylo milé (naštěstí svůj úmysl vždy hlásí předem).

Pěstní souboje vypadají na efekt velmi působivě a svižně, bohužel s ovládáním je to už krapet horší. Útok na blízko provedete klávesou Q a hra vás provede minitutoriálém v misi Molotov party, kdy máte pálkou rozmlátit auta. Proč je Tommy s pálkou tak neohrabaný, drží jí jako prase kost a ještě se úder musí ovládat speciální klávesou Q a ne levým tlačítkem myši, jak velí logika? Navíc v misi Sára, když na vás útočí hejsek, vám hra poradí, abyste stisknuli klávesu levý ALT pro úhybný manévr, ale že máte útočit pěstmi klávesou Q, si decentně nechá pro sebe, takže si na to musíte přijít sami. Opět, proč ne levým tlačítkem myši, když se přes klávesy WSAD potřebujete pohybovat? Musíte tak pustit myš, abyste se mohli alespoň částečně pohybovat a současně byli schopni mačkat klávesy levý ALT a Q pro obranu a útok… tohle je opravdu silně nedomyšlené.

Hra je navíc primárně postavena na nutnosti využívání krytu, takže bez používání této techniky nemáte zejména na vyšších obtížnostech prakticky žádnou šanci. Zaměřovače jsou navíc nepoužitelné pro přesné míření na vyšší vzdálenosti (zlatý křížek s tečkou v originálu). Pokud jste v krytu a stojí proti vám např. čtyři a více protivníků, tak musíte bedlivě sledovat jejich chování a vykouknout v tu správnou chvíli, abyste neschytali kulku. Jenže i když to uděláte a ve správný moment vystřelíte, tak se často stane, že právě v ten moment dostanete zásah od jiného protivníka, který zrovna vykoukl v okamžiku vaší na střelby na někoho jiného. Souboje se tak stávají občas až otravně zdlouhavé a při případném opakování až frustrující. Střílet z krytu ale můžete alespoň „naslepo“, což se leckdy může hodit. Molotovy naštěstí můžete házet i vy, Tommy ale unese maximálně dva. Jejich vrhání je stejné jako v M3, tedy značně zjednodušené, ale občas je to i celkem zábava. Omezené je i množství zbraní, které můžete pobrat – zpravidla jednu krátkou a jednu dlouhou zbraň. Tady mě překvapilo, že Lupara je považována za krátkou zbraň a nahrazuje tudíž při sebrání pistoli…

Vyloženě otravné je ovšem chování policie, která má oči všude. Ještě více mě ale překvapil důmyslný systém práskačů v podobě věčně bdělých obyvatel Lost Heaven, kteří pohotově napráskají policii váš sebemenší prohřešek – a to dokonce i v případě, že poblíž není žádná telefonní budka, odkud by policii mohl někdo zavolat. Ve městě bych to ještě možná přešel, ale jde to až do takového extrému, že na vás pohotový občan na vás zavolá policii i v opuštěné krajině za městem, kde v širokém dalekém okolí žádná telefonní budka není. Samozřejmě tyto hovory jako hráč slyšíte, stejně tak jako domlouvání se policistů ve vysílačkách, které ještě navíc v té době neexistovaly (první vysílačky se objevily v období druhé světové války). Setřást polici ale není takový problém, zvláště díky předscriptovaným překážkám (práce na silnici) do kterých stačí vjet. Osobně jsem ale tento laciný způsob ani jednou nevyužil, vyjma první mise, kde prostě do překážek vjíždět musíte.

Výbušných sudů a plynových bomb není ve hře ani zdaleka tolik, kolik jsem čekal a celkově jejich užití ve hře nevnímám jako problém. Naopak je s nimi často zábava a jsou umístěny na poměrně strategických místech. Rozhodně jich není nějak výrazně nadužíváno, jak se mohlo zdát z preview verze.

V průběhu misí v uzavřených lokalitách (letiště, přístav,…) nelze nasednout do žádného auta (pokud s tím hra vyloženě nepočítá), což je další omezení hráčské svobody. Navíc se za vámi zavírá cesta. Pokud zemřete, tak po loadingu jsou dveře do předchozí místnosti zavřené a nelze se už vrátit třeba k lékárničce nebo pro náboje, které jste předtím nevyužili.

Tommy se po pádu do vody jen spawne na břeh, přestože engine Mafie III, ze kterého hra vychází, plavání s přehledem umí, jen je z nějakého důvodu zablokované. Stejně tak je možné ovládat motorový člun, byť do něj Tommy musí naskočit za jízdy a jeho řidiče vyhodit z lodi. Nevyužitost těchto prvků budí podobné otázky jako nemožnost nastoupit do MHD.

Hra nabízí čtyři úrovně obtížnosti - snadná, střední, těžká a klasická. Tak klasická by měla zprostředkovat zážitek nejbližší původní hře, ale výsledek je občas trochu rozpačitý, protože obtížnost je zkrátka místy nevyvážená a někdy uměle a navíc lacině šroubovaná až do absurdních výšin, což vede k četným frustrujícím opakováním některých pasáží. Možnosti přizpůsobení jsou ale poměrně široké a vybere si každý. Nastavit si lze asistenci míření, řízení aut, manuální nebo automatickou převodovku, přísnost policie, míru nápovědy, přeskočení jízdy a po nedávném updatu už je také možné si celkem slušně customizovat nastavení HUDu nezávisle na obtížnosti.

SOUNDTRACK

Když už byla řeč o v té době neexistujících vysílačkách, musím se pozastavit i u autorádií, která v té době rozhodně nepatřila mezi běžnou výbavu automobilů. Autorádia byla v té době doslova v plenkách a byla spíš raritní záležitostí zejména těch nejluxusnějších aut. Bohužel autoři zavrhli skvěle fungující koncept ambientní hudby a typické melodie pro jednotlivé městské čtvrti z originálu a v remaku vsadili na koncept autorádia. Lze naladit dvě rozhlasové stanice, na kterých se ve zpravodajství občas dozvíte i něco z aktuálního dění v Lost Heaven, kde jsou velmi často zmiňovány události, které přímo souvisí s vaším konáním v průběhu hry (např. vykradete s Pauliem banku a zpravodajství to reflektuje). Bohužel moderátor v rádiu zůstal z nepochopitelných důvodů nenadabován do českého jazyka, takže angličtinou méně vládnoucí hráči mají zkrátka smůlu. Bohužel moderátor není lokalizován ani formou titulků. Tohle trestuhodné opomenutí prostě nechápu. Pokud vystoupíte z vozidla, jste prostě bez hudby, což je velká škoda.

O samotném soundtracku už byla řeč v úvodu. Navzdory slibům nám toho ve hře z původního skvělého soundtracku mnoho nezbylo - konkrétně jedna dobová skladba (The Mooche od Duke Ellington), kterou můžete znát z originálu z Works Quarter (bohužel ani zde se nejedná o zcela identickou verzi) a z instrumentálního soundtracku pouze nově nahraná Main Theme. Zbytek skladeb je nový. Jestliže prvnímu dílu v rámci dobového soundtracku dominovaly skladby od Django Reinhardta, tak ten bohužel v ramaku ustoupil výrazně do pozadí. Ano, i zde se dá najít nějakých pět jeho skladeb, ale ani jednu známou originálu. Naopak do popředí se dostal právě zmiňovaný Duke Ellington, jehož skladby jednoznačně převládají na playlistu remaku, zatímco v originální hře měl pouze jednu skladbu (už zmiňovanou The Mooche). Dobový soundtrack rozhodně není špatný a dokáže skvěle navodit dobovou atmosféru, ale zapamatovatelných skladeb je tam spíš méně než více. Několik skladeb vzniklo až po událostech hlavního příběhu hry (tzn. po roce 1938), takže nevyužití původní hudby o to více zamrzí, pokud měli tvůrci o dobové skladby nouzi a museli se teda uchýlit i k novějším skladbám. Ale zřejmě byl nějaký problém s licencí, jinak si to nedovedu vysvětlit.

Co se týče instrumentálního soundtracku, tak ten je, jak už bylo zmíněno, vyjma Main Theme zcela nový. Postaral se o něj americký skladatel Jesse Harlin, který už skládal hudbu pro řadu herních titulů (mimo jiné i třeba pro Star Wars: Republic Commando nebo Mafii III). Harlin rozhodně odvedl skvělou práci a jeho hudba pomáhá skvěle budovat a podtrhávat atmosféru. Některé kousky jsou vážně chytlavé a věřím, že si je řada lidí ráda poslechne i mimo hru, stejně jako já. Problém je ale v tom, že navzdory dvojnásobné délce instrumentálního soundtracku, je zapamatovatelných kousků jen pár, čemuž nepomáhá ani příliš časté recyklování a opakování hudebních motivů v rámci určitých scén. Některé skladby také působí poměrně zaměnitelně a méně výrazně. Ikonickým Fighting a Chasing Themes od Vladimíra Šimůnka se prostě nový soundtrack nevyrovná, leč jsou nové skladby poměrně důstojným nástupcem a ostudu v žádném případě nedělají.

HERNÍ OBSAH

Hra samozřejmě nabízí klasický režim příběhu, který skýtá už zmiňovaných dvacet misí známých z originálu. Zde se stručně vyjádřím ke každé z nich.

01. Nabídka, která se neodmítá – V originále vám dalo slušně zabrat setřást vlastními silami auto pronásledovatelů, tady je dle hesla „větší, lepší, velkolepější“ nepřátelských vozidel hned několik, kterých se zbavujete projížděním nascriptovaných překážek, kdy se spustí animace a nepřátelé se vybourají…. Aby se za vámi vzápětí objevovala další a další nepřátelská vozidla. Vše směřuje k další nascriptovaným scénám na mostech. Bohužel je přesně dané, kde a jakým způsobem se máte pronásledovatelů definitivně zbavit, což je opravdu smutné.

02. Uprchlík – Zákazníky vezete jen tři (místo původních pěti), ale zase si v autě se zákazníky pokecáte. K úprku před gangstery vám sice nehraje La Verdine, ale náhrada je více než obstojná.

03. Molotov party - V Morellově baru je přesně dané, kdy a jakým způsobem mají gangsteři vyběhnout z baru, i to, že dveřmi srazí Paulieho. Bednu pro zatarasení dveří v remaku nehledejte. Paulie vám asistuje více než v originále (možná až moc).

04. Běžná rutina – Clarkův motel je kdovíproč zrcadlově převrácený, než tomu bylo v originále. Důvod této změny mi opět uniká. Bylo vaší oblíbenou rutinou se jít pokaždé v Clarkově motelu vymočit? V remaku na to zapomeňte, v přízemí záchody ani nenajdete. Rádi jste z týpka za barem udělali střelbou do správných míst hořící pochodeň? V remaku tato možnost chybí. Bylo i ustřelení kola žlutému Lassiteru a vyhnutí se následné honičce součástí vaší běžné rutiny? Kola v remaku jednoduše ustřelit autům nelze (díky „propracovanému“ destrukčnímu modelu z roku 2020 ? ). Psí štěkot se ozývá jakoby z kůlny, ale pes nikde vidět není. Závěrečná honička je opět nascriptovaná, účastní se jí ještě další dvě auta a opět je dané, kde máte týpka nejdříve dohnat resp. mu zničit auto. Střílení za jízdy je zpracováno velice lacině, automatické zaměřování a pouze zvuk střelby, Tommy ani nevystrčí ruku z auta.

05. Fair play – Do mise Fair play je Tom v originále doslova natlačen Salierim a vůbec se mu do toho nechce, stejně tak je natlačen i do samotného závodu později Frankem. V remaku nic není problém a nic Toma nerozhodí. Otravná policie při převozu formule a ultra hustý noční provoz velice „potěší“ stejně jako hláška „nesmíš policii dovést ke kšeftu“ deset vteřin před koncem odpočtu a před vraty Lucasova servisu. I samotný obávaný závod je rovněž plný scriptů. Zejména se jedná o předem dané nehody vašich soupeřů, ale pokud se nedostanete nejpozději do poloviny závodu alespoň na třetí místo, tak už nemáte šanci. Pokud jste třetí, tak už máte slušnou šanci závod vyhrát, pokud ho vyloženě vlastní vinou nepokazíte. Naopak, pokud jste před cílovou rovinkou posledního kola třeba šestí, pak si buďte jistí, že dojedete přinejmenším devátí, protože soupeřům to prostě jede rychleji, i když máte plyn na podlaze a jedete maximální rychlostí. Obecně vzato má ale závod lepší atmosféru i díky komentátorovi závodu, nadávajícím soupeřům a atmosférické hudbě. Formule se dá překvapivě zničit, a to jak při převozu k Lucasovi, tak při závodu.

06. Sára – Tvůrci se snažili obohatit misi zastávkou u Sářiny známé, bohužel hráče naopak ochudili o postelovou scénu. Salieriho bar se sice přestěhoval, ale inkriminovanou uličkou se vydáte vstříc chuligánům i tentokrát.

07. Radši si zvykej – Biffovo působení v zastavárně působí reálněji, level design prošel výraznou změnou, známá místa tu nehledejte, autoservis je navíc o pár bloků jinde.

08. Kněz – Dobře zpracovaná mise, věrnost originálu celkem velká, změny jsou ku prospěchu věci, potěší zapojení Sama.

09. Výlet do přírody – Layout farmy byl zcela změněn, společných prvků mnoho nenajdete, závěrečná honička je přehnaně akční a obtížnostně nevyvážená. Zachování Marka Liberta jako dabéra doktora v Oakwoodu potěší.

10. Omerta – Plusem je možnost udělat velkou část mise stealth metodou, rozloučení s Frankem není zdaleka tak emotivní jako v originále, potěší návštěva banky při vyzvedávání účetních knih. Vyřešit tuto misi přejetím protivníků jako v originále nelze – do žádného auta vás hra nenechá nasednout. Vypuštění Idiota Joea je obrovská škoda.

11. Návštěva lepší společnosti - postava Salvatora byla zajímavým způsobem přepracována, což vede k řadě komických situací. Celkově mi ale tato změna přijde až zbytečně drastická. Labyrint je dobrý nápad.

12. Skvělý obchod – Zapojení Carla dává celkem smysl, celkově je mise poměrně věrná originálu. Je zde změněn osud jedné postavy. Závěrečná honička je akčnější než v originále.

13. Dobrou chuť – Věrně zrenovovaná mise. Chudáka Carla mi bylo na konci celkem líto. Salieri se tu ukázal jako člověk s velmi horkou hlavou, přestože to samé vyčítal Morellovi.

14. Všechno nejlepší – Mise na výletním parníku je také celkem věrná předloze, úprk z lodi je ale mnohem náročnější než v originále, zvláště mezi těmi ohňostroji. Nábojů ani tentokrát není na zbyt. Nově je do mise částečně zapojen i Sam.

15. Bastard se štěstím – Tato původně opravdu dlouhá mise je v remaku zkrácena o několik neúspěšných pokusů o atentát, něco je vyřešeno cutscénou. V této misi navíc asistuje Sam. Honička na motorce je zajímavá změna. Přístav je silně lineární. Využití auta k přejetí protivníků je opět zapovězeno.

16. Smetánka – Mise má totožný průběh jako v originále, ale pouze jeden možný konec místo tří resp. čtyř v původní hře – a to ten na letišti. Tentokrát má ale pád letadla ještě dohru…

17. Volební kampaň – Tentokrát žádný dělník u kanálu, věznice je propracovanější, plná squaterů a také rozlehlejší. Při útěku z věže opět scriptovaná událost… Jak navíc policie ví, že jste pachatelem zrovna vy, mi do teď uniká… Prostřílet se ven je na těžší obtížnost celkem fuška. Checkpointů je pomálu…

18. Jen tak pro radost – Tato mise byla zcela předělaná, tentokrát se odehrává v noci a vyžaduje kompletně stealth řešení. Palec nahoru. Žádné bedny tentokrát neskládáte. Vyznění mise je ovšem také zcela jiné. O diamanty jde jakoby primárně (doutníky jsou zástěrka a víte to), ale je zatím něco ještě zcela jiného a Salieri tím porušuje vlastní zásady…

19. Melouch – Kde je sakra Žlutej Pít? Kde je kino Twister? Nadzemkou se svezete akorát v cutscéně a to ještě v rámci předchozí mise cestou domů (Paulieho proslov je ale vcelku dojemný). Prohlídka banky je uspěchaná, také jen v rámci krátké symbolické cutscény. Tato mise je jedna nejořezanějších a bohužel kromě toho, že mají Tom a Paulie tentokrát maskované tváře, ani nic extra nového nenabízí. Škoda.

20. Smrt umění – v Paulieho bytě se ohřejete jen v rámci cutscény, pak už se tam nepodíváte. Jeho mrtvola navíc zmizí, není vidět ani škvírou ve dveřích. Tom navrhne Samovi setkání v galerii (v originále to bylo obráceně) a Sam tam stihne pohotově přemístit armádu ozbrojených chlapů? Okej… Sam se navíc ukáže jako regulérní pokrytec a podrazák, když vám vyčte, že jste nezastřelili jeho milou Michelle, o což vás sám osobně poprosil, abyste jí ušetřili… Jinak i v této misi je potřeba šetřit náboji, byť Sam už na konci naštěstí není tak tuhý protivník jako v originále. Pořvávání Samových kumpánů osobními invektivami na vaši adresu potěší, jde vidět, že jim Tommy není fuk a že musí zabít někoho, kolo léta osobně znali…

Vyznění závěru je zcela jiné než v původní hře… Poselstvím není, že „přátelství je sračka a že nakonec vás zabije váš nejlepší přítel“, ale rodina… Epilog se snaží být detailnější, zachytit i osudy dalších postav, ale paradoxně působí kratším a odbytějším dojmem. Titulky jsou ultra dlouhé, českých jmen je opravdu požehnaně…

Příběhové pozadí je dokreslováno také řadou novinových článků, osobních vzkazů a dalších dokumentů, které lze v průběhu kampaně nalézt.

Herní doba je dost závislá na zvolené obtížnosti a na vaší důslednosti k průzkumu lokací. Já osobně jsem příběh dohrál za nějakých 22 hodin, nicméně opravdu v rámci lokací prolézám každý kout. Hru jsem na první průchod hrál na těžkou obtížnost, abych měl srovnání s tou klasickou.

BUGY

Během hraní jsem narazil na několik menších bugů, naštěstí to nebylo nic fatálního:

V misi Fair play mi garáž ukazovala odemčených 37/53 aut, přitom reálně se jich tam točilo dokola jen pět. Navíc jak jsem později zjistil, 37 je maximální počet aut v garáži, zatímco 53 je maximální počet aut v autoencyklopedii (např. průmyslová vozidla mít v garáži nelze).

Přestože mám celou Mafia Trilogy, tak mi hra odemkla Vitův Shubert Frigate a Lincolnův Samson Drifter pouze v antoencyklopedii, mohu s nimi na testovací jízdu na okruh, ale v garáži jako takové je nemám. Stejně tak mi ve skříni chybí Vitova kožená bunda a Lincolnova vojenská bunda.

Stejná situace panuje i u balíčku Black Cats. V garáži nemám ani po synchronizaci 2K účtu motorku Black Cats, přestože se mi odemkla v autoencyklopedii a můžu s ní na testovací jízdu, oblečení ve skříni také nemám.

Ve jednom úkolu v extrémní jízdě mi občas přestala fungovat akcelerace a auto stálo na místě, přestože jsem měl plnou nádrž.

Vyskočil mi úkol "běž se vyfotit" ve Výletu do přírody, což měl být zřejmě nepoužitý úkol po vyhraném závodě, když Sára Tommyho učeše a řekne mu, že teď se může jít nechat fotit.

Sebral jsem první kartičku Sama, ale popisek byl o jednu kartu posunutý (Tommy Angelo, jehož kartičku jsem v tu dobu ale ještě neměl)...

VOLNÁ JÍZDA

Po dohrání příběhu na vás čeká ještě režim volné jízdy, který v sobě mimo jiné ukrývá i lehce osekanou formu původní extrémní jízdy z originálu. Úkolů je tentokrát o něco méně, ale řada z nich zůstala stejná. Dočkáte se i některých bonusových vozidel známých z původní extrémní jízdy. Obtížnost úkolů je poměrně vysoká a řadu z nich tak budete nuceni nejednou opakovat. Možná se dostaví i pocit frustrace a nervů na pochodu. I díky tomu se herní doba může celkem slušně protáhnout. Kromě toho si můžete objevování krás Lost Heaven zpříjemnit hledáním několika druhů sběratelských předmětů, nejrůznějších převleků či skrytých aut z pohlednic od Lucase. V Salieriho baru se také můžete převléct, zajít si k Vincenzovi pro zbraně nebo si třeba změnit počasí či denní dobu v jízdě.

Po prvním updatu se také můžete vydat na závodní okruh resp. se k němu rovnou teleportovat s libovolným vozidlem a zvolit si závod na 3, 5, 10 okruhů, případně jeho extrémní variantu se sbíráním bonusů. V jízdě můžete nově také taxikařit, nicméně cílové stanoviště se velice často objeví přím pod zaparkovaným autem, které musíte odtlačit, což je trochu nedomyšlené. Ve hře také nijak nefigurují peníze, takže motivace pro systematické taxikaření je prakticky nulová. Celkově nicméně hra ve srovnání s originálem mnoho dalších aktivit nenabízí. Zamrzí také, že hra postrádá další velkou devizu původní Mafie – hráčské profily.

ZHODNOCENÍ

Bohužel na řadě míst jde vidět, že vývojáři z HANGAR 13 museli zápasit s nižším rozpočtem a také šibeničním časem na vývoj. Zvládnout tohle za 2 roky vývoje je opravdu obdivuhodný výkon. Přestože lze samozřejmě namítat, že příběh byl prakticky hotový (byť se přepisovalo, leckdy až moc a zbytečně) a engine je v základu použitý z Mafie III. Zajeďte si schválně na benzínku a zkuste si natankovat. Něco tak odfláknutého jsem už dlouho neviděl.

Zůstává otázka, která hra je teď vlastně kánon. Remake totiž popírá originál daleko víc než si kdo uměl představit… A vzhledem k tomu, že 2K teď hrdě prohlašuje, že má konečně všechny hry na společné platformě (a vlastně i enginu), tak je to nejspíš jasné… Definitivní edice znamená vysněnou nejlepší možnou verzi hry, jakou nám vývojáři mohli přinést. Za mě osobně remake s v přímém porovnání s původní Mafií z roku 2002 vychází jednoznačně jako poražený. Faktem ale je, že tu máme druhou nejpovedenější Mafii a že remake v mnoha ohledech porazil i Mafii II (bohužel v hratelnosti tomu tak není), ke které jsem si osobně nicméně nikdy žádný hluboký vztah nevytvořil, na rozdíl od excelentního originálu. Mafia: Definitive Edition je na efekt skvěle vypadající a působivé filmové vyprávění příběhu Tommyho Angela s dech beroucím vizuálem a překrásným (byť trestuhodně nevyužitým) městem. Nejslabší stránkou hry je ovšem svazující hratelnost a omezená hráčská svoboda. Pokud se dokážete co nejvíce oprostit od srovnávání s původní Mafií a budete na Mafii: Definitive Edition nahlížet spíše jako na samostatný titul, užijete si jí pravděpodobně více. Nejlepší a bezprostřední zážitek tak hra nabídne těm, kteří původní hru vůbec nehráli. A ti, co ji hráli, se alespoň mohou těšit na novou, moderní a také do značné míry odlišnou (tu rozšířenou, jinde zase zkrácenou či pozměněnou) prezentaci Tommyho příběhu.

Hodnocení: 80%

KLADY

+ překrásné, působivé a pestré město plné detailů, propracované lokace
+ poměrně vydařený, byť zcela nový soundtrack
+ krásná grafika
+ reálné ztvárnění postav a skvělé herecké výkony
+ působivé a propracované cutscény
+ příběh je místy logičtější, prohloubenější a emotivnější
+ český dabing, návrat většiny původního obsazení
+ hromada sběratelských předmětů
+ alespoň hrstka aktivit ve volné jízdě dokáže na čas zabavit
+ Extrémní jízda se do hry nakonec přeci jen svým způsobem dostala
+ s ohledem na relativně krátkou dobu vývoje, omezený rozpočet a nižší cenu se jedná o povedený remake
+ při oproštění se od srovnávání s originálem se jedná o velmi vydařený titul
+ druhá nejlepší hra ze série Mafia
+ autoři se hře věnují i po vydání a naslouchají reakcím hráčů
+ klasická obtížnost a široké možnosti přizpůsobení herních nastavení

ZÁPORY

- město je přes všechnu svou krásu zoufale prázdné a nenabízí moc motivace k průzkumu
- nepochopitelně nepřístupné lokace jako např. letiště, přístav mimo mise, chybějící obchody atd.
- naprosto minimální hráčská svoboda a všudypřítomné skripty, svazující hratelnost
- nefunkční MHD, nenadabovaný moderátor v rádiu
- některé části působí vyloženě odfláknutě (zredukované mise pro Lucase, tankování atd.)
- ne všechny změny jsou pro dobro věci, některé vyvolávají zbytečné otázky
- popření některých událostí definovaných originálem, vyškrtnutí některých vedlejších postav
- nesplněné sliby, chybějící obsah
- na ikonické legendární hlášky budete čekat marně
- otravná policie se sítí bdělých práskačů, kteří volají polici i v případě, že jí nemají technicky jak zavolat
- některé zbytečně zablokované herní mechaniky (plavání, člun)
- novinek a vedlejších aktivit mohlo být více
- místy nevyvážená až absurdní obtížnost



Čtěte také recenzi Mafie II.


Článek je zakázáno kopírovat nebo uveřjněnovat na jiných webech bez souhlasu autora!

« zpět na přehled článků

http://mafia-forever.wz.cz | Optimized for resolution 1024 x 768 and higher - IE, Firefox, Opera | Created via PSPad editor | © 2006 - 2020 JohnZ
Všechna práva vyhrazena. Zákaz kopírování obsahu a grafických prvků webu bez souhlasu autora.

optimalizace PageRank.cz